Horolezecký Klub Pardubice - Historie Oddílu
 

Z prehistorie pardubického horolezectví

V předválečných letech provozovali horolezectví na Pardubicku pouze jedinci, hlavně skupinka okolo Jana Kynčla. Organizováni byli převážně v hradecké odbočce Klubu alpistů československých. Tato skupinka pokračovala v činnosti i v letech poválečných. V roce 1949 vznikla další skupinka v chemických závodech v Rybitví. Jejími zakladateli se stali ing. Jiří Mikš se svou ženou, ing. Pavel Gröbner, Dr. Böhm a Helena Rablová. Dne 13.9.1951 byl při Sokole Pardubice I založen horolezecký oddíl, kde se soustředili všichni horolezci z Pardubic i Rybitví. Lezecká činnost směřovala převážně do skal Českého ráje. Byly také podnikány pionýrské výstupy v ledopádech Obřího dolu v Krkonoších. V létě roku 1951 se uskutečnilo první společné čtrnáctidenní táboření v Čierné Javorové dolině ve Vysokých Tatrách. Podařilo se vylézt řadu hodnotných výstupů a také dva prvovýstupy, z nichž zvláště prvovýstup v severní stěně Malého Javorového štítu má svou hodnotu.


Starověk (1953–1963)

Zdeněk Mužák


Na podzim roku 1953 oslavila skupina lezců z Rybitví návrat nových členů z vojny ?Dnem díkůvzdání? v Prachovských skalách. Tento se později stal tradičním. Vzápětí, dne 2.11.1953 byl při TJ DSO Jiskra Pardubice-Rybitví založen horolezecký oddíl. Do jeho čela byl zvolen ing. Jiří Mikš. Na začátku roku 1954 měl oddíl deset členů. Tři z nich byli zařazeni do krajského reprezentačního družstva. Přes léto se podařilo vylézt řadu klasických ?pětkových? výstupů, mj. Stanislavského cestu S stěnou Javorového štítu. Tento rok byl rovněž pozoruhodný tím, že vyšla dvě čísla prvního oddílového časopisu ?SOŠUNAV?. Hned následujícího roku se uskutečnilo 1. zimní soustředění krajských reprezentantů a cvičitelů v Mengusovské dolině. Táboření skončilo neslavně. Zaútočila sněhová vichřice. Táborníci se uchýlili do do chaty kpt. Morávku. Ráno našli na místě tábora jen vyčuhující špičky lyží. Stany a ostatní podstatné věci byly vykopány a odvezeny domů. Některé drobnosti, jako cepíny, vařiče a mačky si majitelé museli přijet vylovit z kleče až na jaře. Za zaznamenání stojí i výsledek toho roku provedené inventury oddílového materiálu: 20 karabin, 2 stany, 2 cepíny, 2 konopná lana.

Počátkem roku 1956 zemřel první předseda oddílu a jeho zakladatel ing. Jiří Mikš. Novým předsedou byl zvolen ing. Milan Trávníček. Další významnou událostí roku bylo pronajmutí chaty v Obřím dole v Krkonoších na zimní sezónu. Vroce 1957 oddíl instaloval v Pardubicích propagační skříňku a převzal patronát nad novým oddílem v Holicích. I nadále pokračuje intenzivní lezecká činnost v Tatrách. Úspěchu dosáhla D.Rongová, která jako první žena v kraji přelezla cestu klasifikace VI jako prvolezec (Stanislavského c. S stěnou Žabího koně). Koncem roku měl oddíl 16 členů a byl jsem zvolen třetím předsedou. V únoru 1959 dochází k sloučení Jiskry Semtín a Jiskry Rybitví. Oddíl tak dostává nové jméno – HO VCHZ Pardubice. Tento rok byl pro oddíl velice úspěšný, a to nejen tím, že se za člena přihlásil Vašek Votruba. Bylo zahájeno vydávání druhého časopisu ?Zprávy?. Podařilo se nám uskutečnit první pardubický zimní kombinovaný výstup se dvěma bivaky (Javorový štít JZ stěnou, hřebenem na Ostrý štít – bivak, roklí Komarnických na Širokou vežu – bivak, dále hřebenem na Drobnou vežu) a zimní výstup S stěnou Javorového štítu, Stanislavského cestou. Vyvrcholením celé dosavadní činnosti oddílu byla účast tří členů na zájezdu do Centrálního Kavkazu.Podařilo se nám vylézt Pik Ščurovského (4259 m), Malý Čatyn (4300 m), Ušbinským ledopádem (klas. IIIb), Pik Vuleja (4000 m), S vrchol Ušby (4691 m, IVa), Z vrchol Elbrusu (5633 m). Dana Mužáková vystoupila s pravým autorizovaným horským vůdcem z Zermatu na V vrchol Elbrusu (5595 m). Tento oddílový rekord – výstup zdarma se švýcarským horským vůdcem – se těžko podaří brzo překonat.

Roku 1960 se oddíl zúčastnil spartakiádní akce Zapalte ohně na horách. Na přiděleném vrcholu – Končisté – byl oheň slavnostně zapálen, ale dík počasí se jeho jas příliš daleko nedonesl. Kromě intenzivní činnosti ve Vysokých Tatrách zahájil Vašek Votruba činnost oddílu i na pískovcových skalách. Na Hruboskalsku i v Adršpachu vylezl řadu obtížných cest. Milan Trávníček, Jaroslav Němec a další vykonali celkem 11 prvovýstupů v Teplických skalách. Uskutečnili se i dva zájezdy do Saského Švýcarska. Roku 1961 se stáváme spoluzakladateli turistického oddílu VCHZ.

Činnost oddílu začala postupně stagnovat. Přesto se v Tatrách podařila řada výstupů klas. IV a V (mj. souvislý přechod hřebene z Baraního sedla přes Lomnický štít na Kežmarský štít). Na výroční schůzi r. 1962 byl do čela oddílu zvolen ing. Jiří Přidal. Oddíl měl 25 členů, jednoho nositele I. výkonnostní třídy, dva II. a deset III. třídy. Oddílový majetek představoval materiál v hodnotě 4789 Kčs. Svým způsobem tu končí jedna etapa činnosti oddílu. Výše uvedená historie zdaleka neuvádí veškerou činnost. Středem zájmu a snažení byly v těchto letech výstupy ve Vysokých Tatrách, zaměřené především na výstupy velehorského charakteru. Tehdejší život horolezců v Tatrách byl daleko jednodušší než dnes. Podmínky pro táboření byly velice Svobodné, což poskytovalo daleko větší možnosti. Na pískovcích v té době oddíl významějších úspěchů nedosahoval. Oblíbené byly naopak výpravy do dosud nepoznaných skalních oblastí. Tatranské výstupy tehdy uskutečněné patří dnes již mezi klasiku. V popisované době však měly uznávanou úroveň a oddíl měl dobré jméno. Jakožto pozdrav a výzvu horolezců první generace uvádím na závěr výstupy uskutečněné r. 1965 v Mexiku na Nevado de Toluca (4577 m), Ixtaccihuatl (5286 m) a Pico de Orizaba (5700 m).


Středověk (1963–1985)

Jiří Přidal

1963 Zpráva začíná rokem 1963 a je o dobrodružství tehdy 25 horolezců z TJ VCHZ. Měli kapitál 1632 Kčs (od TJ), vyhlásili, že budou vzorný sportovní kolektiv, a mysleli to vážně. Meda, předsedova nová manželka, vylezla v tom roce na Elbrus (5633 m), aby se olepšil ženský oddílový výškový rekord.

1964 Toho roku členů bylo už 34. Odehrál se první, nezdařený pokus o tatranský hřeben. Jak taky jinak se Starým nemocným člověkem, který neměl ještě po vojně a navazoval se na lano přes pruhované tričko. Oddílová expedice vyplazila, tažena na jednom laně, na prachovskou Kobylu. Nalezla tam zápis: Kobyla VII, Vlasta Musil sólo. Sólovýstupy byly tehdy zakázány a Vlasta se stal novým členem. Přistoupil Dáda. Měl holou bradu a zajímal se o rádia. Po deseti letech fousatý horský vlk s ohněm v očích zdolává direttissimu na Stredohrot. V bivaku u 29. skoby držel Haničku nad kolmou stěnou. Trochu chraptěl. Ona se jmenuje Anna, teď Kalivodová, a používá se k vylezení prásků. Taky přistoupil Gusta. Nejlepší lezec oddílu, který ostatní táhl za sebou. Sedm let nato se nevrátil ze západní stěny Petites Jorasses.

1965 První horolezecká stovka Jihlava – Pardubice. Tři nadšenci se přesvědčili o tom, že se to dá přežít. O poslední vodu žebrali u pumpy v Dražkovicích.

Dosaženy další rekordy:
směr nahoru – Zdeněk Mužák-Mexico-Pico de Orizaba (5700 m)
směr dolů  – Karel Ženíšek, Vlasta Švecová – štrbina pod Strapatou vežou-šťastně přežitý pád zdéli 300 m 

1966 Přistoupil brejlatý člen a vypadal jako Strejda. Jmenoval se Viktor a po deseti letech spolu s Pavlem Kracíkem napsali třicetisedmi prvovýstupy průvodce po skalách v údolí Doubravky.

1967 Opravdu první expedice beze stanů do Bulharska. 16 nocí v zemi, kde přece neprší, s nejkrásnějším a nejširším širákem na vrcholu Vichrenu.

1968 První přechod tatranského hřebene. Dva Zdeňkové, Gusta, Jirka. Poslední jmenovaný byl jediný, co mu vzadu zbyly kalhoty, jediný, co mohl na nádraží chodit ostatním pro zmrzlinu. Dostali jsme výjezdní doložku pro všechny státy světa na 4 dny a 120 šilinků. S naší TJ vyjíždíme pod Grossglockner a moc chceme nahoru. Cena je 100 šilinků za taxi, 3797 m vysoký vrchol je zdarma. Zbylých 20 šilinků je na tobogan v Prátru. Domů jsme to stihli ještě před uzavřením hranic. Přibito 6 prken ve výšce vodárny N 10. To je první oddílová brigáda ve VCHZ, počátek naší vedlejší hospodářské činnosti.

1969 Oddílový rozpočet čítá 7800 Kčs. Máme na zimní pobyt na Chatě pod Rysmi. Na počasí už ne. Tak je do historie zaznamenáno slanění jedničky z Kohútiku. Léta ukázala, že to nebylo naposled.

Přistoupil Pavel Kracík a u Zeleného plesa uspořádal dosud největší výbuch vařiče značky Bevarex. Po ošetření získal místo hlavy velkou bílou kouli z fáčů. Gusta mu do ní vyřízl dýkou otvory pro oči, čímž mu umožnil výstup jižním pilířem Kežmarského štítu. Ve Vlčí rokli byla učiněna řada prvovýstupů – Demagog, Klíčník, Ospalá, Intrikán, alespoň několik jmen. Dnes už je nikdo nepřeleze, Vlčí rokle je přísně chráněná.

1970 Julské Alpy, druhá výprava. Úřady žasnou, že se nás vrací všech osm. Měli jsme jiné zájmy. Severní stěna Triglavu, Veliky Oltar, podařila se i Comiciho hrana na Jalovec (VI-, Švub, Přidal). A zase něco extra. U Jaderského moře sháníme teplé párky. Alespoň trochu tepla, je říjen. Jinak je tento rok uspořádán první Jizerský cour. Apak už každý rok.

1971 43 členů. Novým členem se stává Milan (zvaný Hospodář). Bude o něm ještě řeč.

1972 Stovka vede na Sněžku, jde 120 lidí a pes. Léto v Tatrách končí vyhnáním opovážlivců od Dračího štítu. Celý týden provokovali v tričkách (Vysoká, Volová, Žabí kůň), případně nahoře i dole bez (Žabí plesa). Nakonec viděli téct ledové kroupy v potocích horskými žlaby, do kletrů, stanů, spacáků, do rukávů při slaňování.

Na Ostaši byl upečen první beran. Tři týdny nato místní hospoda vyhořela.

1973 Zima na Zbojandě. Hory sněhu. Cesta vzhůru proplazena po kytaře. Dolů do údolí hučíme jako včely. To nás trénuje Tygr Šťovíček. Má prvosjezd z Malého Závratu na běžkách, má radost, že ještě žije. Sedmdesátka startuje přes oblouky mostu ve Špindlu. Poprvé letos jedou holky. Všichni mažou všechno možné, jen Tygr dává své oblíbené červené SKIVO a je spokojen.

1974 Je nás 62. Viktor řídí největší stovku na Ještěd. 110 km, 192 lidí. Nejstarší účastník v cíli hrozí deštníkem, ale ve Stadionu si to už pochvaluje. Čili úspěch.

Vylezen Kežmarský štít skoro všemi jižními cestami. Avšak jen ten, kdo byl nucen bivakovat na vrcholu ví, že tam bzučí pod igelitem komáři. Vtáboře se podává pravý dort se šlehačkou. Svatá Anna má svátek. Táž Anička, co o rok později řídí letadlo na lince OK 893 z Moskvy. (automatický pilot se jí naštěstí ovlivnit nenechal).

1975 To bylo tak. Do zítřka se rozhodněte, zda vás je z oddílu schopno vyjet 27 do tábora Bezengi na Kavkaze! Tak řekl úřad. Samozřejmě jsme schopni byli. Takový velký společný podnik zatím nikdo neuskutečnil. Každý si vylezl svou, většinou první kavkazskou čtiřtisícovku. Gestola, Bašcha Auz, Ukju, Pik Panoramnyj, Pik Brno, to je seznam, z něhož se vybíralo. Na zpáteční cestě jsme zpozdili letadlo. A protože bylo opět svaté Anny, dostala již zmíněná se svolením kapitána hobla.

1976 Novoroční přechod Velké Fatry zahajuje hrůzostrašnou tradici. Kdo tehdy přežil tmavou vichřici, pamatuje si. Také zimní tábor u Zeleného plesa se na počasí vydařil. Blesky, sníh, déšť, vichřice, co si kdo přál. Stany se nafukovaly a tyče praskaly. Od té doby víme, že mokrý svetr může hřát, v horolezeckém stanu může být 6 cm vody a že Malou Zmrzlou dolinu může i předseda dobývat celé dva dny.

1977 Zdařila se dobrá společná věc. Poúspěšném jednání Járy Přidala a Vaška Mosera prodal tatík komediant přímo na májové veselici svůj rodný dům. Kupní cenu 18 000 Kčs zaplatilo 20 akcionářů z oddílu pohotovou nevratnou půjčkou dřív, než lunapark odjel na další štaci. Tak se narodila maringotka EMILKA, co dlouho stála v lomu v Maršově a ochotně poskytovala přístřeší. Petr Hanák vynáší oddílovo vlajku na další vysoké hory. Malá ganza, Pik Energie, traverz Čimtarga – Miralli, vše pětitisícovky pamiro-altajských Fanských hor. Nikdo netušil, že za tři roky přijde vrátit oddílové lano, protože bude vědět, že musí umřít. Dobrý horolezec. Jeden z nejlepších kamarádů z oddílu.

1981 Naši dosud největší odborníci pro sjezd v lavině, Tygr Šťovíček a Milan Hrdlička, posunují Úpskou hranu o 400 m níž. Milan se vyhrabal sám, Tygra bylo nutno vykopat (ze sněhu, samozřejmě). Poprvé máme aktivní rozpočet a naši hospodáři Milan s Vaškem nás od té doby soustavně učí, jak s ním zacházet. Otvírá se možnost výkonnostních zájezdů do Tater. Jedeme do Kačice i Velické, mengusovské i Batizovské doliny, jedeme pod Kopské sedlo.

1982 V jinak beztřídní společnosti osmdesáti členů je teď pět tříd, podle toho, kam se kdo vyškrábe: Horolezci, Amatéři, Návštěvníci skal, Olympionici a nejnověji Práskači. O pár let později si podáme 3.VT. Na společných akcích se rekordizuje počet účastníků. Novoroční přejezd 19, Jizerská padesátka 16, Sedmdesátka 15, Jarní sraz 22, Jizerský cour 24. Dvoje zimní Tatry na Rysech celkem 24, letní Tatry 19 a k tomu letní hřeben.

1983 V červnu byl Altaj, největší oddílová expedice. 16 Sibirjaků v češtině a 10 v azbuce. Celý měsíc je pustina učí základním otázkám přežití. Se spálenými nosy a trochu odřenými zády přece jen nakonec získávají výuční list. Vylezli nový štít Svjatoslava Rericha. Altajskou stužku na vrcholu Běluchy si přivázalo 9 účastníků, z toho dvě holky, Karla a Zuzka, jako první z Československa. O Altaji se vyprávělo v novinách našich i ruských, na 75 besedách, byla i fotografická výstava.

1984 Rumunská výprava. Skupinu chodců, provázených štěkotem psů, šťastně převedl přes pustá pohoří Godeanu a Ceruci Vašek Moser až do vlaku jedoucího směr domů. Skupina lezců za dohledu Vlasty Musila úspěšně práskala ve vápencových stěnách Bucegi. Jištění za železné tyče natlučené do skály, to byl zážitek.

1985 Vylezen tatranský hřeben, na kterém byla nejkrásnější chvíle setkání při svíčce ve Zlomiskové dolině. Po delší době jsou vylezeny tatranské šestky. Máme družstvo mladých, které se začíná mít k světu. Oddílový středověk může skončit.


Novověk (1985 -…)

Viktor Tišnovský Končící oddílový středověk přinášel v Tatrách výstupy klasifikace VI pouze ojediněle. V druhé polovině sedmdesátých let to byli zejména Vlasta Musil a Petr Šram, vroce 1982 přejel kolektivní vlak přes KUTTovy plotny, o rok později přišla Hokejka (Švec, Reich) a cesta Eštók-Janiga na Voliu vežu (Kalivoda-Kábrt). V pětasedmdesátém začínají nést ovoce výkonnostní zájezdy do Tater. Kromě už zmíněného přechodu zimního tatranského hřebene je různými dvojkami přelezeno několik šestek. Svoji první si přelezl i první z nedospělců, Martin Malínský. Čímž se dostáváme k družstvu mládeže. Úředně vzniklo roku 1985, i když Starý nemocný člověk (Jirka Tlustoš) cvičil své i cizí děti už pár let před tím. Toho roku se mladí poprvé účastnili závodů horolezecké mládeže. Dvojka Malínský-Pospíšil byla v kraji čtvrtá, na republikovém mistrovství výsledek nic moc. Ale získali jsme zkušenosti, poučili se jak to na takové soutěži chodí. Celý další rok děti pilně cvičily, trénovaly, lezly i padaly. Dan Mandys s Martinem Šafářem byli sedmí. Východočeskému lezení jsme ostudu neudělali.

Rok 1986 se do historie zapisuje zlatým písmem. 31. ledna vychází první číslo OBČASNÍKU. Třetí oddílový časopis je na světě. Od té doby, díky péči Luboše Chládka, jsme s pravidelnou nepravidelností informováni o dění v oddíle. Liknaví autoři jsou Lubošem vždy dotlačeni k činu, a tak si můžeme přečíst odborné statě, reportáže i beletrii. Dalším významným činem je zakoupení oddílové chalupy. Po téměř dvouletém hledání a vyptávání po Vysočině, Ádru i jinde, jsme zakoupili stavení č. 6 ve Vrátu. Suché skály na dostřel, rozlehlé vnitřnosti domu mohou poskytnout přístřeší snad celému oddílu. Pracuje se na jeho úpravách a vylepšeních. A bude hlavně na mladé generaci, jak si ten dům udrží a vyšlechtí, aby se oddílový maskot, sádrový čuník Dalibor, mohl spokojeně rozhlížet chalupou. Utěšeně roste úroveň lezení. Pískovcové sedmy se lezou jak na běžícím pásu.

Jarda Plšičík je vyhlášen ?skalním akrobatem? za 41 výstupů klasifikace VII. Naše děti se, krom již zmíněných soutěžních úspěchů, prokousaly k prvním sedmám. Péče Starého nemocného člověka nese ovoce. V Tatrách bratři Kábrti prostupují Hokejku. Značně se rozšiřuje počet těch, kteří mají na klasickou tatranskou pětku. Zařazuje se mezi ně další z nedospělců, Vašek Pospíšil. Cestuje se za hranice všedních dnů. Pět lidí na turistickém zájezdu na Kavkaz. Sen o Elbrusu se rozplynul na Prijutu 11. Další šestka vyráží na dietní zájezd na Rilu. Byl tu učiněn významný objev v oblasti gastronomie. Předvařené potraviny je možno požívat i bez vaření. Stačí máčet přes noc ve vodě a pak nechat vyhřát na slunci. Hodí se, dojde-li benzin. Pak záleží jen na vás, které z potravin prohlásíte za předvařené. Rok 1987 znamená další posun v lezecké výkonnosti. Mládež se usídlila na úrovni pískovcových VIIb. Žeň úspěchů na závodech nebyla tentokrát tak bohatá. V kraji byli Petr s Vaškem druzí, Dan s Čolkem čtvrtí, Martin s Tomášem sedmí. Přechod o kategorii výš byl přece jenom znát. Lepší výsledek si probloudili hlavně v orienťáku. Ale i tak to bylo dobré. A Vašek byl navíc vyhlášen nejlepším lezcem. Družstvo posílila i děvčata. Jirka Tlustoš dostal za svou práci s mládeží cenu Otakara Jandery. Jako první horolezec vůbec.

Na písku je přelezeno okolo 130 cest klasifikace VII a výš, 15× VIIc. S lezením šestek v Tatrách se roztrhl pytel. Na Galerii Ganku Orlowského cesta (Kábrti) a Dieškova cesta (Hrdlička), dvakrát Tilleho hrana na Vých. štít nad Železnou bránou, třikrát Kuttovy plotny, Obrovský kút na Kežmarský štít a další. Výstupem roku je vyhlášen Lapiňského komín na Galerii Ganku (Plšičík – Malínský). Zvolna stoupá i úroveň zimního lezení. Úspěšně se rozvíjí plnění výkonnostních tříd mládeže i dospělých. Rok 1988 začíná změnou na předsednické židli. Stařičký předseda konečně prosadil svůj názor. Těch 25 let je prý až dost. A tak jsem byl zvolen předsedou. V oddílové sestavě je 88 mužů a 30 dívek. Lezeckou sezónu startují bratři Kábrti vyčištěním Dělové roury. Odpalovací rampa pro další cesty ke kosmickým výšinám je tedy připravena. Všichni hurá do stěn.

     [Kontakty]
Tyto stránky spáchal Tom, nyní je spravuje Marbuel - janhrncir[zavinac]gmail[tecka]com
zavrit
Nejnovější příspěvky
Nejbližší planované akce
V sekci Vzkazy
V sekci Vývěska (po přihlášení)
V sekci Články
V komentářích článků