den první

V počtu 15 lidí bereme noční vlak, navazující autobus a vycházkou na Brnčálu. Na chatě jsme o půl deváté, posilňujeme se polévkou, počasí krásný, tak vyrážíme do stěny. Vzhledem k času volíme oblast Kozího Štítu, Žeruchovek a část jde na ledy.

S Michalem jdeme na Kozí Kopku Jižním Puškášovým pilířem. Podmínky jsou letní, takže se dá bušit holou skálu bez maček a cepínů.

pes a chalupa

Michal vyhlíží vstříc šťastným zítřkům

den druhý

Nad ránem k nám přijel taxíkem Figy, takže jsme v šestnácti.

Teploty se blíží k mínus 15 stupňům, vítr k plus 150km/h, napadl čerstvý prašan a vítr ho přemístil do žlabů. V tomhle počasí vybíráme raději krytý žlab a drtíme žlabem po pás v prašanu až na vrchol Žeruchovek. Nohy omrzlé, ruce omrzlé, obličej omrzlý.

žlabem

vánek hrne sníh přes hřeben (a za chvíli i nám do tváří)

důkazem je Figy

den třetí

Mínus 16 stupňů, jasno, bezvětří. Vyrážíme na hlavní túru zájezdu. Michal touží dát Karbunkulový hrebeň, nicméně ostatním se do toho moc nechce kvůli sněhovým podmínkám, délce cesty a případným lezeckým obtížím. Proto rozhodujeme jít ve třech dvojkách na Jastrabku hřebenem.

Michal do toho naburácí, načež ostatní pod vidinou úvodních obtíží okamžitě utíkají do Karbunkulového hrebeňa. Hřebenovka na Jastrabku je tedy jenom naše, finta se Michalovi povedla. Krásný hřebínek a skvělá túra, výhledy paráda, vracíme se po rampě normálkou.

Jastrabka

Jastrabka

Jastrabka a Karbunkulový hrebeň

den čtvrtý

Konečně se Michalovi splní jeho přání a jdeme cestu Szczepaňských na Malém Kežmaráku. Domluva byla, že Michal vytáhne klíčovou délku a já že začnu. Zatímco se navazuji, Michal jde zajistit první štand. Jenom slyším, že dole není žádné dobré místo a že kousek popoleze. Když se otočím, Michal vysoloval celou první délku po šikmé sněhové rampě. Lezu teda na solo za ním. Když dolezu na štand, proběhne konverzace, kterou si pamatuji nějak takto. "Michale, Ty jsi ale statečný chlapík. Já se necítím úplně ve své kůži, byl bys laskav a převzal vedení po zbytek cesty?" Po dalších dvou (klíčových) délkách jsem již ovšem nabral tolik sebedůvěry, že zbylé chodecké délky již táhnu já. Sestup Nemeckým rebríkem zakončujeme sjezdem žlabem.

Po obědě na chalupě, pokračujeme za hlavním cílem dne, čímž je sauna ve Starém Smokovci. Pak dáváme povinné halušky s brynzou a vyrážíme električkou na vlak.

první délka zdálky vypadá jako chodník

klíčová délka - oboustranný pohled ;)