Čau.
Tady je druhý z mých výplodů, snažim se to tady trochu rozjet, pište články z cest, když je píšu já, tak proč ne i vy. Mimochodem teď už kakan nejsem, jsem hustej pískovcovej práskač, zlepšil se mi totiž morál prázdninovým pobytem v Ostrově. Tento článek je psán před pobytem.

Po dlouhém vyjednávání a přemlouvání Hely jsme vyrazili do Zillertalu. David, Smradlavá noha, Hela a já. Nutno podotknout že Zdenda si po minulym výletu nohy umyl, takže jsem smrděl jenom já, protože nám doma neteče voda. Cesta proběhla docela nudně, nikdo nezvracel, já zavedl inteligentní konverzaci na téma nanuků a proč je dobře, když se štouráš v nose. Přijeli jsme nevím v kolik a hned zalehli. Docela obyčejnej příjezd, na nebi spousta hvězd, Zdenda se svým utrahřejivým spacákem, kterej vylepšil mým tričkem, dekou a třema svetrama...

Ráno zase jako obvykle, vstávání, snídaně a nástup. Oblast jsme zvolili schválně, jednak kvůli počasí, ale hlavně pro krátký nástup (asi 30 min, pokud si někdo nechá lezečky v autě, tak 1h), charakter cest a materiál (žula). Dvě cesty Rabennest (6+) a Blackbird (7-), obojí najdete na www.bersteingen.at

Stačí vám jenom expresky. Začali jsme černým ptákem, taková hezká spára, dobře jištěná, nahoře se vzdálenosti borháků od sebe trochu zvětšují, ale i pro takovýho kakana jako já to šlo. Jedinej kdo prskal byla Hela, nějak se jí to nelíbilo, pořád předstírala že už nemůže

a tak Zdeněk zkonstuoval báječný kladkový systém, který spočíval pouze v síle jeho paží a jeho výdrži. A tahal a tahal... Nakonec se Hela kousla a nějak bruslila dál. My s Davidem, přezdívaní Tvrdé keltské jádro jsme Zdendu povzbuzovali a sázeli na to, kdy mu dojde síla. Vydržel. Výstup nám ještě zpestřoval horský vůdce s klientem a další zkoušeči. Hlavně při slanění byla sranda, dobře nám radili a vůbec se nemotali, proste ideal. Až někdy uvidíte že se ve vaší cestě pohybuje podobný duo, jděte radši do hospody. Druhá cesta byla ještě hezčí,

líbila se i Hele, která použila výhody kladkového systému pouze jednou. Zato mě moc nešla poslední délka, přehlídnul jsem chyt a slejzal jsem, sednul jsem a tak. Do toho se kazilo počasí, naštěstí bouřka vlítla do údolí vedle. Za povšimnutí stojí také krádež Zdendovo karabiny dvojicí vypečenejch Němčíků, který cestou nahoru hodili na zem 2 expresky a slaněním vyhmátli naší karábli. Inu, krade se všude. Obě cesty můžem doporučit, takový zpestření, hezký lezení v žule i na víkend. Po koupání za děště, v horské bystřině jsme přišli na parkáč, dali si pivo, objevili šrajtofli plnou peněz (byla nějakýho čecha!) a odjeli jinam. Všude pršelo, tak jsme jezdili zoufale Rakouskem a hledali vhodnou oblast. Tvrdé keltské jádro rozhodlo Karwendel. Pršelo i tam, nicméně nás už nebavilo jezdit, tak jsme tam zůstali. Takové vaření na zastávce za deště, to není špatné. Hlavně něco teplýho do huby.

Po jídle jsme řešili kam si jako lehnem. Měli jsme jeden stan a auto. U lesa jsme našli plácek, našli báječnou igelitovou plachtu, zkonstruoval jsem tak vynikající systém ukotvení, bys čuměl Jáchyme. Akorát jsme zjistili že i můj dokonalý systém má drobnou vadu. Plachta byla děravá. Tak jsme si lehli ve čtyřech do jednoho stanu a pili víno.

Bylo tam trochu vedro a nedalo se spát protože to bylo zkopce, ale nebylo to zas tak hrozný. Měkouš Zdenda to nakonec nevydžel a šel si lehnout do auta. Ráno bylo celkem hezky, ale ukrutný vedro. Nástup asi dvě hodiny zajímavým terénem a vrhli jsme se do mokré Faszinosum Karwendulum (7-). Moc hezká cesta, dala se lézt i mokrá.

Opět úřadoval Kakan I. Loudis (tedy já), nejdřív jsem trochu prskal kvůli vodě na skále

a pak při slanění ze začátku páté délky, kdy začalo pršet. Kupodivu neprskala Hela, která to s přehledem vylezla. Zřejmě jí mnohem víc sedí technické lezení v plotně, než silovější ve spárách.

Ještě nás čekal velice zajímavý sestup, pokud se tam vydáte, dávejte bacha, když vám bude při sestupu pršet, je to vo držku. To jsme přežili, ale nestihli jsme náš vlak do Plzně a Prahy z Domažlic, tak nás Smradlavá noha vezl až do Plzně, kde jsem ho za odměnu vzal na pivo. Nějaký fotky budou ještě ve fotogalerii. Čau příště Loudis