Na doporučení Jarina jsem se jal hledat historický článek v Montaně s Pitem Schubertem v hlavní roli, kde se touto problematikou zabývá. Tam jsem bohužel úspěšný nebyl, nicméně z mnoha odkazů vyplývá, že Pit je přesvědčen, že vybavení pád nevadí, neboť po pádu mikrotrhliny nevzniknou. Pokud karabina při pádu praskne, je to důsledek chyb z výroby či předchozího nevhodného namáhání.
Edit: Článek jsem s Jarinovou pomocí dohledal a nasdílel.
Proti tomuto závěru se však staví závěry několika analýz, na které přikládám odkazy. Článek na horyinfo, který čerpá z diskuze na cavechat.org, a dále rozbor nehody, která se sice odehrála v letectví, nicméně se karabin přímo dotýká, v bulletinu LAA ČR, který jsem si tu dovolil nasdílet (strana 2).
Na základě těchto analýz rozhodně nedoporučuji cinknutý materiál dále používat!
Diskuze jsem pročetl, ale narážel jsem na samé příspěvky, které potvrzují, že nutnost vyřazení cinklých karabin je mýtus.
Píše se tam o porovnávání pevnosti karabin, do kterých se mlátilo kladivem, s „neupravenýma“ karabinama aniž by byl zjištěn úbytek pevnosti. Píše se o testování spadlých karabin nalezených pod El Capitanem, rovněž s příznivým výsledkem pro nalezence. Píše se o lidech, co dělaj kaňoning, a karabiny prej běžně házej dolů a nikde žádná mrtvola vinou prasklý karáble. Taky se píše o reverzu, do kterýho stříleli z magnumu
Příspěvek borce z NASA určitě stojí za zamyšlení. Trhlina tam není teď – bezprostředně po pádu, ale vznikne časem – užíváním narušeného materiálu a jeho oxidací. Já jsem sice nikdy svoje hliníkové karabiny oxidovat neviděl, ale když je něco neviditelné, tak to není vidět.
Že se roztrhla karabina na padáku mě nepřekvapuje. Viděl jsem kdysi Marcelovu waltrovku se závorou zámku otočenou na druhou stranu – taky z padáku. Jak se říká ve zprávě, počátek všeho byla zřejmě nedovřená karabina. To je ve shodě s názorem Pita Schuberta, že jediné na čem na karabině záleží, pokud se jedná o její pevnost, je stav jejího zámku – aby dovíral. S předchozím případem má společné to, že k chybě došlo vlivem dalšího používání poškozeného materiálu (aniž by poškození bylo na první pohled zjevné).
Ani tyhle dva zmiňované případy mě ale nepřesvědčily. Jeskyňářské šplhadlo i karabina na padáku jsou zatěžovány jinak než lezecké karabiny. Jsou permanentně v laufu, zatímco zatížení karabin při lezení, když do nich nehodíš tlamu, je takřka nulové. Z oxidace karabin taky velkej strach nemám.
Můj pocit z toho všeho je, že selhání cinklé karáble je stejně tak pravděpodobné jako pokousání člověka latimérií podivnou. Vyloučit to nelze, ale riziko je tak malé, že nemá cenu se tím zaobírat. Bezprostřední nebezpečí po pádu karáble zřejmě nehrozí, možná snad by stálo za to, čas od času obměnit celé železo (hliník ), aby člověk předešel „únavovým zlomeninám“.
Doporučit někomu používání cinknutého materiálu dost dobře nejde, ale kdo poleze se mnou a mým matrošem, tak bude mít příležitost [reagovat]
Jde o články „Vyhodit či dál užívat?“ a „Nebojte se upuštěných karabin“ z Montany č. 4, ročník 2003, str. 33+34. Můj původní post plný nadšení nad vítězstvím nad mýty se dá najít ve vzkazech ze 4. července 2007 (v současnosti stránka č. 41 vzkazů). [reagovat]
Montánu jsem našel a inkriminovaný kousek si dovolil nasdílet. Bohužel jsem zatím neměl čas si to přečíst.
Nicméně únavové namáhání expreskám opravdu při běžném používání příliš nehrozí. U jistítka/slaňovátka bych byl ale opatrný. Vzniká tam dosti výrazné teplotní namáhání při slaňování a také může být zatěžováno při chytání pádů a podobně. Stejně tak karabiny, které se pravidelně používají k jištění či štandování. Zejména pokud je zrovna nešikvně cvaklá v sedáku a hrozí namáhání mimo její hlavní osu. [reagovat]