Vstávat ve 4 věc je krutá
ale ledovec v dáli už na nás čeká!
Z Prahy Dráťák, Michal, a dva Tomášové si to frčí
Lucína k nim v Linci přiskočí.

u Traunsee posnídáme
pak už to ke Gosausee dotáhneme.
Tam se celá parta schází,
kolem jezer čarokrásných
k chatě Adámek míří.

Chvilku rovně a pak vzhůru,
máme před sebou dlouhou túru.
Naštěstí na nás teď neprší
je to hned o něco lepší.

Na chatě už čekají dvě krásky,
se zapletenými vlásky.
Jedna mluví česky, druhá německy,
hoši však marně navazují kontakty.

Nakonec i bouře přišla,
a okolité hřebeny pohltila.
Pak u večeře od Nepálce vzpomínáme
na cesty naše dávné.

Druhý den už časně zrána,
vyrážíme omrknout ty tající ledy.
Kdybychom tu byli před sto léty,
nemusíme šlapat hodinu od chaty.

Navážem se správně na lano,
dál pochodujem vzhůru,
snad najdem tu velkou díru.

Pád trénujem nejdřív na sněhu,
než nacházíme vhodnou trhlinu.
Tomáš odvážil se jako první,
hop! a už si v ledu trůní.
Vytáhnout ho není jen tak,
ještě že je s námi Dráťák!

Pak zkouší to i ostatní,
chytnout padajícího je však umění.
Vytahování taky není sranda,
i když je nás na to celá banda.

10 metrů pod zemí,
led se krásně modrozelení.
Pohled kolem, to je krása,
jen ta zima, ta mě drásá!
Podemnou černá hlubina
nademnou z nebe jen úzká štěrbina!

Večeře v 6 na nás už v chatě čeká,
tentokrát je to pořádná rakouská mňamka!
Po krátkém karet hraní,
přišlo na nás rychlý spaní!

V sobotu se mraky kolem skal honí,
my vyrážíme přesto v plný polní.
Na sněhu brzdění zkoušíme,
pak celý promoklý
ledovec zas krosíme.

Kolem nás borci zprava zleva,
v teniskách a trenkách,
ukazují svoje namakaná těla.
My však podle předpisů,
držíme se v závěsu.

V sedle pod Dachštajnem,
výzbroj shazujem,
feráťák nasazujem.

Najednou to jde zas rychle,
výstup ke kříži nepřináší žádný trable.
Výhledy se ale nekonají,
mlha ze všech stran se na nás valí.

Dolů spěšně prcháme,
snad večeři stihneme.
Cestou ještě do trhliny hopsnem,
každý sám zpátky vyprusíkujem.

V neděli ráno zase prší,
nahoru nás už nikdo nepřesvědčí.
Dolů cesta strmá,
Koupačkou v jezeře byla odměněna.
Dojíždíme zbylé řízky,
pak táhnem každý do své vísky.