Všichni jsme se sešli na srazu v Tatranské Lomnici. Z přihlášených účastníků bohužel chybí Zdenda a Olga kvůli nějaké chorobě. Vyrážíme na chatu a doufáme, že na nás počkají s večeří. Počasí je nádherné, stejně jako předchozí dva dny a cesta ubíhá rychle. Na chatu dorážíme okolo osmé a dobrá večeře každému z nás dělá radost. Ubytujeme se a ani už nezbývá síla spřádat plány na další den. V pondělí se na nás počasí mračí, střídavě prší a tak vyrážíme pěšky na Plesnivec. Občas se ukáže výhled na vápencové Belanky. Na Plesnivci dáváme oběd, Šárka vytahuje k údivu všech celou šišku sekané – prý že nenesla lano. Po občerstvení se vydáváme zpět a doufáme, že zítra bude lépe.

V úterý střídavě mrholí. Vydáváme se na Kozí Kopku s Kájou, Zuzkačkou a Verčou. Lízt se vydává taky Kuba, Lucína, Mikina a Vojta s Mamutem, Šárkou a Žofkou. Ostatní chtějí přejít Kopské sedlo a podívat se do Javoriny.

Cestou na nástup zase sprchne a tak si říkáme, že to možná jen omrknem. Nakonec se rozhodneme pro lezení. Je to sice trochu mokrý, ale jde to. Říkáme si, že je to trojka, tak v pohorách vpohodě. Nakonec se shodujeme že lezky by se i hodily – alespoň máme trénink. Výhledy nic moc, všude jsou mraky. V polovině, kde se přechází trávy, nás navštíví stádo kamzíků. Trochu nechápeme, proč požírají námi pomočenou trávu… Výhledy na vrcholu nebyly. S Kájou jsme snědli sváču a počkali na holky. Dolu k chatě sestupujeme společně s Mamutovou partou, která se po chvíli blbnutí na Žeruchovkách, vypravila pěšky na vedlejší Kozí štít.

Ve středu se počasí opět netváří. Pět statečných holek se vypravilo do deště na Jahňačí štít, ostatní vyčkávají na zlepšení počasí. Já se snažím strávit snídani, kdy jsem ochutnal velkou část toho, co zdejší švédský stůl nabízí. Odpoledne se vydáváme po Tatranské magistrále na Svišťovku – Alespoň nám před večeří trochu vyhládne. Na čtvrtek tušíme dobré počasí a tak to vypadá, že půjde konečně celý den lézt.

Čtvrteční ráno vypadá slibně a tak rychle tlačíme snídani a okolo sedmé vyrážíme. Já s Áňou a Verča se Zuzkačkou na Čierny štít, další dvě party vedené Kubou a Jirkou na Jastrabku a Milanova skupina na Karbunklový hřeben. Nástup na Čierný štít je dlouhý a už dopředu je nám jasné že tam nebudeme sami. Vybíráme si narovnání Stanislawského a doufáme, že stihneme předjet partičku, která jde klasiku. To se nakonec povede. Dole je to trochu těžší, plotnička a převísek se žábou. Pak už je to lehčí a tak jedeme rychleji. Na vrcholu jsme nakonec jako první a zabíráme malý bivak – ohrádku proti větru, kde to za chvíli vypadá jako bychom tu byli doma. Kontrolujeme situaci – na Jastrabce se obědvá, na Karbunkláči taky i na Černém jsou halvové hody. Za chvíli přilézá banda slováků. Jsou vtipní a zkracují nám čekání na holky. Když přilezly holky, vymachrovaly ještě s čokoládou a dalšími několika dobrotami, které osvobodily u snídaně. Sestup je naštěstí jasný a tak za nějaké dvě hodinky dodáváme Zelenému plesu potřebné minerály. Večer nás opouští Martina a Áňa, ostatní půjdeme zítra.

V pátek je taky neobvykle pěkně a tak se rozhodujeme zdolat Jastrabku hřebenem a pak seběhnout dolu do Lomnice. Kuba se svojí partou jde na Kozí kopku a ostatní se budou potulovat po dolině, poslouchat vodopády, kreslit a relaxovat. Na Jastrabku vede krátký hřeben, který snadno zdoláváme. Na vrcholu se ukazuje, komu zbývá kolik čokolády a tak si dáváme do trumpety a kocháme se výhledy.

Sestupujeme k chalupě a pak až do Tatranské Lomnice. V nádražce dáváme halušky a zakončujeme letošní horoškolku. V nočním vlaku nám někdo z Jančurových podřízených vypnul klimatizaci a tak jsme za chvíli neměli co dýchat. Naštěstí jsme si vyžádali nápravu ještě před omdlením. Vlak jede na čas a my jsme se na rozložených sedačkách i trochu vyspali. Tím končí letošní tatranská horoškolka – myslím, že se povedla. Když nebylo dobré počasí, bylo dobré jídlo a to se taky počítá. Chtěl bych poděkovat všem zúčastněným a hlavně Jirkovi, který pro nás tento pobyt zajistil!

Další fotky: od Michala, od Vojty, od Áni a od Áni z Předtater